Saturday, December 3, 2011

Použití kolektivní inteligence při hodnocení filmů



Představte si situaci, že máte volný sobotní večer a rozhodnete se zajít s přáteli do kina. Hrají ovšem několik nových filmů a vy se vůbec nemůžete rozhodnout, který zvolit. Přece jen lístek něco stojí a nechce se vám 90 minut sledovat úplný propadák. Kde získáte hodnocení filmů, aniž byste museli číst dlouhé recenze? Nejjednodušším řešení je v tomto případě navštívit jednu z filmových databází. Existuje jich hned několik – např. československé www.csfd.cz a www.fdb.cz, případně zahraniční www.imdb.cz. Stačí jen jeden z těchto serverů otevřít, vyťukat název daného filmu a počkat si, až na vás vyskočí hodnocení (uváděné v procentech, někdy počtem hvězdiček). S ohledem na mou vlastní zkušenost a vzhledem k tomu, že filmy hodnotí často desítky tisíc fanoušků, můžeme se podle výsledku alespoň orientačně řídit. Znám dokonce několik lidí, kteří, pokud film nemá alespoň 75%, do kina vůbec nejdou. Samotným hodnocením to ovšem nekončí. Pokud nehledáte jen rychlou informaci a chcete se dozvědět víc, můžete si pročítat recenze, sledovat videa a galerie, přispívat do diskuze a v neposlední řadě si film dokonce zakoupit na některém z nosičů.

Tyto databáze fungují na tzv. teorii kolektivní inteligence, kterou popsal Pierre Lévy (2001). Tato myšlenka předpokládá, že víc hlav víc ví a uživatelé tak společně mohou vytvořit obsah, který by pouze jeden člověk nedal dohromady. V tomto případě se jedná o filmové fanoušky, kteří hodnotí nejen nejrůznější filmy, seriály, ale např. i tvůrce, a vytvářejí tak žebříčky oblíbenosti. Ačkoli např. Československá filmová databáze má svou redakci, která se stará o vytváření programů kin i televizí a zajišťuje editorskou činnost, hodnotit může každý registrovaný uživatel. Samotné zaregistrování trvá sotva pár minut, proto se přispěvatelem může stát opravdu kdokoliv a zpočátku ani nemusí být žádný filmový odborník. Pokud má ovšem uživatel zájem o větší zapojení, musí projít testem, který zkontroluje jeho filmové znalosti. Server se tak podle vlastních slov brání proti „prudičům“, neboť chce nabízet pouze (obsahem i formou) kvalitní informace. Poté však již nic nebrání tomu, aby uživatel využíval všechny funkce, které tento server nabízí.

Jak již bylo řečeno, komentáře a hodnocení se na stránkách objevují v tisících. Člověka tedy v této chvíli může napadnout, co registrované uživatele vede k tomu, aby svůj volný čas věnovali hodnocení a psaní komentářů. Vysvětlila bych to tak, že např. již zmíněná csfd.cz (na kterou je tento příspěvek převážně zaměřen) totiž funguje i jako určitá forma sociální sítě. Kromě toho, že si můžete vytvářet seznamy svých oblíbených děl, za každý komentář a hodnocení dostáváte body, a posouváte se tak na vyšší pozici v rámci žebříčku uživatelů. Ostatní si vás pak mohou přidat do svého profilu a vyjádřit tím tak skutečnost, že se zajímají o vaše názory na filmy. A pokud patříte mezi ty nejoblíbenější uživatele, vaše komentáře se zobrazují na prvních pozicích. A právě o to pravděpodobně všichni usilují. Pokud tedy mám určit, co je podnětem k zapojení se do databáze, tak je to kromě zájmu o filmy a zábavy ze sdílení svých názorů s ostatními, jednoznačně získání společenské prestiže a uznání ostatních.



Csfd.cz funguje zároveň na bázi tzv. produsage, což je složenina ze slov produce a usage. To znamená, že autoři, kteří obsah vytvářejí (produce) jsou zároveň i jeho uživateli (usage). S tímto termínem poprvé přišel Axel Bruns (2008). V rámci filmových databází totiž hodnocení vytvářejí uživatelé a není přesně rozlišená hranice mezi tím, kdo je autor a kdo je pouze čtenář. Zde si každý může zvolit, jak velkou měrou bude sám aktivně přispívat a nakolik bude jen pozorovat.

Obliba těchto serverů neustále roste – ať již mezi pasivními uživateli, kteří se ani neregistrují, ale pouze pročítají obsah, nebo mezi těmi aktivními (kterých je na csfd.cz přes 320 000), kteří přispívají svými názory snaží i o co největší uznání. Osobně se domnívám, že vzhledem k propracovanosti systému těchto databází, zde lze získat spoustu kvalitních informací, a pak už záleží na každém jedinci, jak moc podlehne např. své touze po uplatnění.

No comments:

Post a Comment