Monday, April 8, 2013

V doslovných verzích ožívají staré šlágry


Zamysleli jste se někdy nad smyslem hudebních videoklipů? Mají skladbu ilustrovat, doplňovat, nebo zkrátka jenom lépe prodat? Říkáte si, že jejich autoři musejí mít v lepším případě hodně bujnou fantazii a v tom horším nějakou psychickou poruchu? Zcela jistě v tom nejste sami. Jeden mladý Kaliforňan se na ty nejbláznivější už nemohl dívat, a tak před necelými pěti lety vznikl nový internetový fenomén.

Literal music video neboli doslovná verze videa je specifickým typem hudební parodie. Její podstata spočívá v použití původního videoklipu, ke kterému však autor doslovného videa nazpívá novou píseň, respektive vytvoří ke stávající melodii nový text, jež detailně popisuje to, co se v každém okamžiku ve videoklipu odehrává. Pro jednoznačné porozumění bývají klipy zároveň opatřeny titulky.

Everything is super eighties!

Nápad se zrodil v hlavě osmadvacetiletého televizního pracovníka a režiséra Dustina McLeana, kterému připadala myšlenka doslovného komentování toho, co se ve videoklipech odehrává, jednoduše zábavná, a tak s pomocí hudebního podkladu pro karaoke s přáteli v říjnu 2008 nazpíval novou verzi hitu norské skupiny A-ha Take on Me. Během tří dnů ji na serveru YouTube vidělo přes 35 tisíc diváků. Dnes se může pochlubit 11 a půl milionem zhlédnutí. Zanedlouho ji následovala doslovná verze písně Head Over Heels skupiny Tears for Fears, a McLean tak odstartoval tvorbu doslovných videí mezi fanoušky po celém světě.


Neobyčejný úspěch zaznamenalo doslovné video k písni Total Eclipse of the Heart zpěvačky Bonnie Tyler, které na YouTube přidal David A. Scott v květnu 2009 a které má v současné době více než 11 milionů zhlédnutí. Nutno podotknout, že už samotný videoklip pojednávající o učitelce v chlapecké škole, již trápí erotické představy o žácích, svým námětem, ale především extravagantním zpracováním k parodii přímo vybízí. Podstatu celého videa vystihuje věta z doslovné verze: „What kind of private school would let in these kind of guys? It started out as Hogwarts now it’s Lord of the Flies! To, že se v tomto případě parodie skutečně podařila, potvrzuje mimo jiné i fakt, že ji časopis Time zařadil na šesté místo v žebříčku Top 10 Viral Videos of 2009Na nejvyšší příčce tehdy stálo první televizní vystoupení Susan Boyle.

Stojím na lodi a kde je Kate Winslet?

Doslovná videa často poukazují na absurdní rozpor mezi zpívaným textem a videem, jež při snaze scénáristů o výrazně umělecké ztvárnění nezřídka samo ztrácí smysl. Autoři parodií v textech popisují výrazné vizuální efekty stejně jako výstřední vzhled a vystupování jednotlivých interpretů. Není překvapivé, že se v této souvislosti setkáváme nejčastěji s videoklipy osmdesátých a devadesátých let, období typického množstvím experimentálních videí, které často žily svým životem nezávisle na nahrávce, již měly ilustrovat. Autoři doslovných videí nahlas pokládají otázky, které si diváci surreálných výjevů mohou pokládat jen v duchu. Komentují také práci kameramana a střihače. Anthony Kiedis z Red Hot Chilli Peppers v doslovném videu k písni Under the Bridge například zpívá „Will you ever cut away from this boring shot?“ Meat Loaf ve své Anything for Love komentuje náhlou změnu záběru slovy: "I think I just walked into an ad for Herbal Essences."


Zábavnost videí spočívá také v tom, že komentáře k jednotlivým prvkům klipu jsou samozřejmě zpívány ústy hlavního interpreta. Bonnie Tyler tak například komentuje práci osvětlovače: „And I’ve mostly been lit from behind“ a své teatrální vystupování: „I‘ll pose like Rocky tonight!“ nebo „Kneeling like I want to throw up.“ Naproti tomu Billy Idol v doslovné verzi skladby White Wedding uvozuje své silácké gesto slovy „It’s a good time for my cool glove.“ A konečně autor parodie Daydream Believer skupiny Monkees zpívá ústy Davyho Jonese: „And then I dance like Axl Rose in my fruity Sixties clothes“, načež sdělí „Then I grab both my man boobs and I offer them to you“. Vlastní doslovné video má i David Hasselhoff, a ačkoliv videoklip k jeho Hooked on a Feeling je parodií sám o sobě, ve spojení s novým textem se stává ještě zábavnějším.


K zábavě nepotřebujeme mediální korporace

Díky různým virálním videům a memům, jež produkují sami uživatelé, je možné rozšířit polozapomenuté skladby mezi generace, které je nikdy neposlouchaly, a to bez jakékoliv marketingové strategie ze strany interpretů. Nahrávací společnosti jsou však často jiného názoru, a tak poté, co videa sklidila značný úspěch, rozhodly se některá z nich kvůli porušování autorských práv odebrat z účtů jednotlivých autorů na YouTube. Část videí poté na své účty zkopírovali fanoušci, většinu z nich lze ale v současné době shlédnout na webových stránkách Funny or Die.  Střet uživatelů, kteří si přejí generovat vlastní obsah bez jakýchkoliv omezení s mediálními korporacemi a poskytovateli mediálních kanálů, je příznačný pro kulturu konvergence, jak ji charakterizoval Henry Jenkins. Ve světě tradičních médií by rozmach tak okrajového fenoménu v zásadě nebyl možný. McLeanova parodie byla zpočátku běžným vtípkem, který si pár přátel stvořilo pro vlastní pobavení, a svou podstatou ani necílila na široké publikum. Virálním videem se stala až díky interaktivitě internetového prostředí, jak píše Jenkins: Ve světě mediální konvergence bude každý důležitý příběh povězen.“ I tento fenomén si našel vlastní publikum. Jeho fanoušci nejsou pouhými příjemci, nýbrž hlasováním mohou ovlivnit výběr dalších parodovaných skladeb a mnozí z nich bez použití drahé techniky produkují svá vlastní doslovná videa. Stávají se tak typickým příkladem uživatelů, které v současné době označujeme termínem „produsers“. Nehledě na to, že jsou to právě oni, kdo protestuje proti zásahům hudebních společností a šíří blokovaná videa dál a dávají tak mediálním koncernům najevo, že s nimi ve své politice musejí pro příště počítat.

Příklady dalších doslovných videí:


No comments:

Post a Comment